Tento článek popisuje několikadenní výjezd, který jsme podnikli s celou rodinou. Původně bylo naším cílem sledovat silné squall line na ramenech hurikánu Charley a dle předpovědi jsme se postavili do míst, kde měly přecházet nejsilnější bouřky okrajových ramen hurikánu. Charley se však na poslední chvíli rozhodl, že trasu svého postupu změní tak, aby nás přešel jeho střed a oko hurikánu. Nebránili jsme se tomu a z bezpečí hotelového pokoje v Orlandu jsme se nechali přejít středem hurikánu a nárazy větru o síle 170km/h.

V tomto článku nebudu popisovat strukturu hurikánů, ale zaměřím se především na strukturu hurikánu Charley. O strukturách hurikánů je na internetu mnoho článků. Např. se můžete podívat na stránku: http://cs.wikipedia.org/wiki/Tropick%C3%A1_cykl%C3%B3na

Dne 13. Srpna 2004 přešel Floridu silný hurikán Charley. Jeho vývin a postup jsem sledoval stejně, jako tomu bylo u každého jiného hurikánu, který měl sebemenší šanci, že zasáhne Floridu nebo Kubu, když jsem tam zrovna byl. Hurikán Charley však zaujal mou pozornost již při svém postupu přes Karibik. Vznikl z tropické vlny, která přecházela z Afriky nad Atlantský Oceán 4. Srpna 2004. Rychle postupoval přes Atlantik k západu, rozvíjel se a na satelitních snímcích začala být dobře patrná konvekce, která se vyvíjela v takových ramenech a postupovala po nich do centra této tropické vlny. Během následujících několika dní Charley intenzívněl a 9. Srpna byl poblíž ostrova Barbados označen jako tropická tlaková níže č. 3. V tu dobu byl ještě poměrně slabý. V následujících dnech nadále intenzívněl, čemuž napomáhal slabý střih větru ve vrchní části troposféry v jeho blízkosti a Charley se dobře zorganizoval a začal ovlivňovat své okolí tím, že si vytvořil vlastní „inflow“ a „outflow“. To znamená, že proudění v nižších vrstvách směřovalo z celého okolí směrem do bouře, zatímco ve vyšších vrstvách přímo nad Charleyem se vytvořila tlaková výše, která odváděla Charleyem vysušený vzduch z výšky 20km pryč do jeho okolí. 9. Srpna večer jsem očekával, že zatím ještě tropická tlaková níže 3 do dalšího dne zeslábne, jednak protože tak říkala předpověď vydaná NHC (National Hurricane Center), ale také protože ve východním Karibiku se málokdy nějaká tropická bouře vyvine či zintenzivní. V tomto případě tomu bylo naopak. Tropická níže číslo 3 byla během svého postupu směrem do Karibiku 10. Srpna označena jako tropická bouře Charley. Až tento den bylo rozhodnuto, že se tento systém bude jmenovat Charley. Suchý vzduch odváděný výškovou výší nad Charleyem na sever zintenzivnil přízemní výši severně od něj. Toto zesílení výše na severu a zároveň snížení tlaku v bouři zesílilo tlakový gradient mezi těmito tlakovými útvary, což vytvořilo silnější východní proudění a postup tropické bouře Charley na západ se zrychlil. Zároveň se tímto zrychlením Charley dostal na západní okraj severní výše a směr jeho postupu se stočil více na severozápad. Během následujícího dne Charley nadále intenzívněl a 11. Srpna byl označen jako hurikán 1. Stupně na pětistupňové stupnici (1 je nejslabší a 5 je nejsilnější). V té době byl jižně od Jamajky, asi 150km od města Kingston. Tlaková výše severně od hurikánu nadále určovala směr jeho postupu, a čím více se dostával na západ, tím více se stáčel k severu a následující den byl jeho postup směrem na severozápad. 11. a 12. Srpna ovlivňoval počasí převážně na Jamaice a jádro bouře přešlo 64 kilometrů jihozápadně od Jamajky. Dále postupoval Charley poblíž ostrova Grand Cayman, kde jádro přešlo pouhých 27km od ostrova. Několik hodin poté, co byl tento ostrov devastován vichřicí o síle 100km/h a prudkými lijáky, byl Charley označen za hurikán 2. Stupně. Dále si to hnal na Kubu, přímo do míst, kde jsem o měsíc předtím studoval Španělštinu a prováděl stormchasing. Postup hurikánu se stáčel stále více k severu díky již několikrát zmiňované tlakové výši. Těsně předtím, než zasáhl pobřeží jižní Kuby, byl označen jako tzv. významný hurikán, což je označení pro hurikán 3. a vyššího stupně. Charley byl v té době hurikán 3. stupně. Kubu zasáhl asi půlhodiny po půlnoci 13. Srpna 2004 poblíž města Punta Cayamas, kde jsem mimochodem při výjezdech na Kubě také několikrát projížděl. Dle NHC byly nejsilnější nárazy větru v jádru Charleyeho do 215km/h (pro srovnání ještě o něco silnější byly nárazy větru na Sněžce při přechodu tlakové níže Kyrill v lednu 2007) s nejsilnějším trvalým větrem kolem 190km/h. Charley poté přešel Kubu přímo v místech, kde jsem o měsíc dříve podnikal výjezdy a oko hurikánu přešlo i hotel, kde jsem na Kubě bydlel. Pro přesnost přešlo centrum oka asi 3.5km od tohoto hotelu a 21km na západ od centra Havany, ve které byly napáchány silným větrem značné škody, a několik domů se dokonce vlivem hurikánu zřítilo. Domy v Havaně však nejsou jako evropské domy. Jsou zastaralé a každý rok se jich několik zřítí, aniž by je nějaký hurikán ovlivnil. Není tedy divu, že přechod takového hurikánu zde vždy způsobí velké ztráty na životech. Pokud se však během hurikánu zřítí dům a zabije někoho, nepočítá se tato smrt do statistik, protože daný člověk zemřel vlivem zřícení se domu a ne vlivem silného větru nebo záplavy způsobené hurikánem. Zatímco Charley na Kubě zanechal 4 mrtvé, počet smrtí nepřímo způsobených tímto hurikánem se zde odhaduje na 30 – 40. Přechod Kuby (pevniny) sílu hurikánu zmírnil, a když Charley opouštěl Kubu poblíž Menelao Mora, tak v něm rychlost větru klesla na 180km/h. Bylo to velmi mírné zeslábnutí, ale pokud by nebylo Kuby, byl by v tuto dobu Charlie min. hurikánem 4. Stupně a na Floridu by zřejmě dorazil jako extrémně silný hurikán 5. Stupně. Postup Charleyeho po přechodu Kuby byl ovlivněn tlakovou níží v Mexickém zálivu. Tato tlaková níže zde vznikla působením studené fronty, která se dostala asi týden před Charleyem až na jižní Floridu, což bylo také velmi vzácné. Na této frontě jsem s tátou sledoval silné frontální bouřky, což je v tropech alespoň v létě takřka neslýchaná forma bouřek. Teplota noc po přechodu této fronty klesla k pouhým šestnácti stupňům, ale další den se fronta rozpadla a tropické počasí se vrátilo. Ale pojďme zpět k hurikánu. Charley začal postupovat směrem na severovýchod a mířil si to přímo na západní pobřeží Floridy. Během svého postupu přešel brzy ráno 13. Srpna Dry Tortugas, které patři do skupiny ostrovů Florida Keys. Rychlost větru zde dosahovala 177km/h. Tento zásah ostrova, který spadá pod Floridu, se odehrál pouhých 22 hodin po zásahu ostrova St. Vincent Island, který také spadá pod Floridu, tropickou bouří Bonnie. Tímto byl poprvé a doposud naposled (leden 2009) v historii jeden stát USA zasažen dvěma tropickými bouřemi během 24 hodin.

Nyní budu popisovat mé pozorování a průběh výjezdu za Charleyem. Až do 12. Srpna jsme byli všichni ve Fort Lauderdale severně od Miami a sestra Markéta chodila do jazykové školy na angličtinu a já trávil většinu dne na pláži u moře. 11. Srpna jsem se soustředil především na tropickou bouři Bonnie, která se na Floridu blížila z Mexického Zálivu. Měla zasáhnout především sever Floridy a původně jsem s tátou plánoval celodenní výjezd ve dvou někam blíže této bouři, ale jak se od jihu blížil Charley, tak jsme spočítali, že bychom se z výpravy za Bonnie nestihli vrátit včas zpět na jih Floridy, abychom byli spolu s mamkou a Markétou. Rozhodli jsme se tedy za Bonnie nevyjíždět a být pohromadě pro případ, že by se Charley stočil více k východu a zasáhl by oblasti poblíž Miami. Měli jsme v plánu udělat výjezd pouze tehdy, pokud Charley přejde bezpečně daleko od Fort Lauderdale (kde by byla mamka s Markétou sama) a to pouze do bouřek, které se nachází v tzv. „outer bands“, což jsou takové squall line, které se ve tvaru spirály stáčí až do jádra samotného hurikánu. V těchto „outer bands“ je nejvyšší šance na vznik tornád. Do samotného centra hurikánu a do oka jsme se neodvážili. Nakonec však bylo vše jinak. Díky blížícímu se hurikánu a vydání „hurricane warning“ (varování před hurikánem) byla zavřena jazyková škola, kam Markéta chodila, a lidé se začali připravovat na evakuaci. Rozhodli jsme se tedy všichni čtyři „evakuovat“ dříve a trasu evakuace přizpůsobit tak, abychom se dostali do „outer bands“, ale abychom se vyhnuli samotnému centru hurikánu. Markétu jsme vyzvedli ze školy ve čtvrtek 12. Srpna kolem poledne a tím začal první bouřkový výjezd celé rodiny. Pokud by to bylo v Evropě, byli bychom zřejmě první čtyřčlenná rodina, která podnikla výjezd za bouřkami z celé Evropy (ale to si jen myslím, potvrzené to nemám). V USA již bylo mnoho rodin i s dětmi, které jeli na placený „tornado chasing“ jako na dovolenou. Ale zpět k výjezdu. V tu dobu zbývalo stále téměř 24 hodin do zásahu hurikánem Charley. Bonnie přecházela severní Floridu a jižně od ní se nacházelo v dobrém střihu větru několik celkem dobře organizovaných bouřek. Vysvětlil jsem tedy (obzvlášť ženské části rodiny) několik základních věcí co se týče stormchasingu a popsal aktuální situaci. Otce jsem spolu s mapou a radarovými daty navigoval. Naše trasa začala ve Fort Lauderdale a nejprve jsme vyjeli na sever směrem na West Palm Beach, jelikož se zde nacházela západovýchodně orientovaná squall line, která postupovala pomalu k jihovýchodu, čili proti nám. Jižně od této linie převažovala jasná a čistá obloha, protože prosušený vzduch z vyšších částí Charleyeho vytvořil severně od něj takový slabý suchý výběžek vyššího tlaku vzduchu, ve kterém se konvekce téměř netvořila. Hradby vysoké bouřkové oblačnosti byly vidět již z Fort Lauderdale a tato nejjižnější linie z celkem asi čtyřech nasávala prohřátý vzduch z jasné a konvektivně neaktivní vzduchové hmoty od jihu. Byla to taková bouřková fronta dělící vlhký a bouřkami plný vzduch severně od ní od suchého bezoblačného vzduchu nad jižní Floridou. Proto se na ní také nacházely nejsilnější bouřky. Jako cíl jsem chtěl ukázat všem, že se na Floridě mohou vyskytovat kroupy, a tak jsem se chtěl přiblížit nějakému silnějšímu jádru. Když jsme se blížili West Palm Beach, bylo přímo severně od nás na pobřeží jedno slabší jádro a jedno silnější bylo západně od West Palm Beach směrem na jezero Okeechobee. Rozhodl jsem se přiblížit tomu západnímu, protože jsem čekal, že se jádro na pobřeží rozpadne, jak tomu u většiny bouřek postupujících nad moře bývá. Když jsme byli asi 10km od silnějšího jádra ve vnitrozemí, postoupilo slabší jádro nad moře a na mém NOAA rádiu, které automaticky hlásí veškerá varování o počasí a jiných nebezpečných jevech, se spustil alarm. Poté jsem se z něj dozvěděl, že se ze slabšího jádra nad mořem východně od West Palm Beach spustil „waterspout“ (tornádo na vodě). Byl to hodně špatný pocit, když jsem věděl, že jsme tam možná mohli být. Toto varování však trvalo pouhých 5 minut a poté bylo zrušeno, protože se waterspout rozpadl. Zda bychom jej viděli, kdybychom jeli na tu bouřkovou buňku, nevím, ale šanci jsme měli. Měl jsem uvážit, že v pobřežních oblastech je zesílen střih větru v nižších vrstvách, což je dobrá ingredience pro tornáda. My jsme zatím byli někde mezi východním pobřežím a jezerem Okeechobee a již jsme viděli velmi časté a četné CG blesky. Bouřka měla velmi hezkou základnu, ale na radaru začínala slábnout. Po chvilce základna vzestupného proudu zanikla v silných srážkách, a tak jsem se rozhodl, že jádro projedeme a zkusíme třeba nějaké ty kroupy. Asi o 2 minuty později jsme vjeli do extrémně silného tropického lijáku. Viditelnost klesla natolik, že bylo vidět asi 3 metry před nás, a tak táta zastavil na parkovišti u cesty a nejhorší slejvák jsme zde přečkali. Kroupy žádné, ale v silném dešti obloha díky bleskům téměř svítila a několik CG blesků uhodilo cca. 200-500 metrů od nás. Já všem popisoval, co se právě děje a proč se to děje, a když jsem řekl, že nás jádro nejdéle do deseti minut přejde, tak se ženská část „ výjezdové posádky“ zaradovala a chtěla se takovýmto jádrům po zbytek výjezdu raději vyhýbat. S tím jsem souhlasil, ale zaručit jsem to nemohl. Během lijáku foukal silný nárazovitý vítr a odněkud neznámo odkud nám na čelním skle přistál středně velký klacek a zůstal tam až do konce lijáku. Kde se tam vzal nevím, jelikož jsme stáli na parkovišti u supermarketu, který obklopovaly jen bažiny, a nejbližší strom byl asi 200 metrů od nás. Vítr jsem v lijáku ničím neměřil (v tu dobu jsem ani neměl čím), ale odhadoval bych to asi tak na 80km/h. Do pěti minut bylo po všem a od západu se začalo za squall line vyjasňovat. Chvíli jsme si na parkovišti odpočinuly a já čekal, zda na zadní straně bouřkové linie neuvidím blesk. Žádný jsem neviděl, jen celkem častě hřmělo a občas se ozvalo silné dunivé zahřmění, které znamenalo, že uhodil blesk do země. Po chvilce k nám přišel policajt a říkal, že na parkovišti můžeme stát, jen pokud bychom chtěli nakupovat a jinak že máme zastavit jinde, abychom parkoviště uvolnili lidem, kteří si potřebují nakoupit zásoby na hurikán v supermarketu. Parkoviště bylo sice poloprázdné, ale policajta jsme poslechnout museli. Už vlastně ani nemělo smysl čekat dále na tomto parkovišti, protože blesky nikde vidět nebyly, od západu se projasňovalo a všichni si po bouřce „odpočinuli“. Dále jsme mohli jet buď na jihovýchod zpět do squall line, nebo jet na západ do nějaké další bouřky. Jelikož bouřková linie jihovýchodně od nás slábla a přenocovat jsem chtěl někde více na západě, vyjeli jsme na západ. Než jsme dorazili na pobřeží jezera Okeechobee, byla obloha úplně jasná a teplota stoupala. Další linie bouřek se nacházela na západním pobřeží jezera Okeechobee a postupovala na východ. Kdybych byl na výjezdu sám, objel bych jezero, abych se bouřce více přiblížil, ale protože jsem byl na výjezdu s rodinou, rozhodl jsem se pro zastavení na pobřeží tohoto jezera a pozorování blížící se bouřky z dálky. Tuto volbu všichni potvrdili jako mnohem lepší a klidnější. Obloha nad námi byla úplně jasná, v dálce na východě byly vidět kovadliny předchozí squall line, a od západu na nás přes jezero celkem pomalu postupovala další squall line. Bylo znát, že severně od první linie bouřek byl vzduch mnohem vlhčí. Bylo extrémní dusno, Slunce pálilo a ve vzduchu bylo „cítit“, že se chystá něco velkého. V tu dobu jsem chtěl udělat první videozáběry z výjezdu, ale kamera se nechtěla spustit a psala, že v ní došlo ke kondenzaci. Bylo to zřejmě tím, že jsem jí zchlazenou z auta vzal ven do velmi vlhkého a horkého vzduchu a vlhkost při kontaktu se studenou kamerou kondenzovala. Tímto byla kamera pro zbytek tohoto dne nepoužitelná. Nic velmi zajímavého se naštěstí nedělo, ale stejně mě dnes mrzí, že nemám nějaké video z tohoto dne. Když jsme zastavili na východním pobřeží Okeechobee, byla západní linie stále daleko na to, abychom slyšeli hřmění či viděli blesky. Došli jsme si tedy na oběd. Přes nesnesitelné parno jsme se rozhodli (po slabém přemlouvání mnou) sedět venku, aby bylo vidět na přicházející linii od západu. Během oběda se ozval alarm z mého NOAA rádia a asi minutu poté začala vydávat hlasitý zvuk i televize, která byla v restauraci puštěná a na které všichni sledovali „The Weather Channel“, který přinášel zprávy z Kuby, která se chystala na zásah hurikánem Charley. Tropická bouře Bonnie v tu dobu opouštěla pobřeží severní Floridy, někde poblíž města Jacksonville (je možné, že centrum bylo ve státě Georgia).  Alarm z televize i z mého rádia byl následován zprávou, že bylo vydáno „special marine warning“ pro jezero Okeechobee. Důvodem byl postup silné bouřkové linie přes jezerní vody a předpovězeno bylo riziko velmi silné bleskové aktivity, nárazů větru do 100km/h a malých krup. To ve mně vzbudilo naději zajímavého pozorování. Rychle jsem dojedl a jako první pozorovatel jsem se šel podívat na molo, odkud již byly vidět základny blížící se bouře. V dálce bylo slyšet velmi tiché hřmění, ale blesky zatím vidět nebyly. Asi po deseti minutách za mnou přišla Markéta a poté i táta s mamkou. Markéta říkala, že by se chtěla v jezeře vykoupat. To jsem jí ihned vyvrátil a ukázal jsem pod molo, kde právě plaval aligátor. Ihned názor na koupání v jezeře změnilaJ Pravda, že v tom horku bych se také rád vykoupal, ale mezi aligátory se mi opravdu nechtělo… Asi 15 minut jsme se jen tak procházeli po dlouhém betonovém molu, na kterém sedělo také několik rybářů. Někteří z nich balili své pruty zřejmě před přicházející bouřkou. Kumulonimby se od západu postupně blížily a najednou byl znatelně slyšet z dálky silný hrom. Popisoval jsem všem nádhernou strukturu blížících se intenzivních bouřek, ale zároveň jsem je upozornil, že jestli nechtějí zažít to samé, co jsme zažili před asi dvěma a půl hodinami na parkovišti, tak že bychom se museli přesunout na jih a sledovat tuto JZ-SV orientovanou na východ postupující squall line od jihu. Na jižní straně byla také šance na supercelu, ale jižní buňka zrovna intenzivní nebyla a spíše slábla. Táta řekl, že když jsme „přežili“ jednu bouřku, tak že zvládneme i druhou. Čekali jsme tedy na molu a bedlivě vše sledovali. Bouřková linie měla po přední straně nízkou černou základnu, za ní se nacházel slabý šelfový mrak a za ním bylo zřetelně vidět šedavé pásmo intenzivních srážek. Hřmění sílilo a bylo dunivější a hlasitější. Postupně jsme v silném dešti nad jezerem viděli i záblesky. Hřmění začalo být nepřetržité a situace se rýsovala na další hezkou bouřku. Najednou uhodil ze základny minimálně trojitý CG blesk do vody. Po sedmnácti vteřinách následovalo celkem hlasité a dunivé hřmění, dle čehož jsem usoudil, že přední strana bouřky byla 5 kilometrů od nás. To se již blížilo takové mojí „nebezpečné hranici“, tak jsem řekl taťkovi, ať jde pro auto a zastaví na místě, odkud byl hezký výhled na jezero. Sedli jsme do auta, nechali otevřená okna a sledovali, co se bude dít. Vzestupný proud a šelfový mrak se nyní již celkem rychle začaly blížit našemu stanovišti a právě z tohoto vzestupného proudu se na chvilku spustila taková asi pětiminutová série CG blesků s intenzitou 2 a více blesků za minutu. Některé blesky byly silné a blízko. Jeden uhodil pouhých 600-800 metrů od nás do jezera. Byl to částečně větvený blesk, který několikrát po sobě probil. Následoval velmi hlasitý a dunivý hrom. Hlasitost hřmění byla tak silná, že se celé auto dunivým hřměním třáslo. Bylo vidět, že tak blízké silné blesky znepokojují mamku s Markétou, zatímco já a taťka jsme se radovali z každého blízkého blesku a těšili jsme se na příchod bouřky nad naše stanoviště. Byli jsme v autě a kolem za námi bylo několik palem, které o asi 3 metry převyšovaly naší pozici. Pokud by tedy uhodil do našeho stanoviště blesk, bylo by to zřejmě do některé z těchto palem a byli jsme navíc v bezpečí Faradayovi klece – auta. Když byl šelfový mrak přímo nad námi, zvedl se trochu vítr a začaly vypadávat velké kapky. Čárové blízké blesky však přestaly, jako když utne. Jen nad jezerem ve cloně srážek se pěkně blýskalo. Během dalších 3-4 minut se clona srážek dostala nad nás. Velké kapky přestaly, zvedl se prudký vítr, který s sebou přinášel takové mrholení, a větve stromů v okolí včetně palem se začaly prudce ohýbat ze strany na stranu. Proti větru od nás ale bylo jen jezero, a tak nehrozilo, že by nás tentokrát něco zasáhlo (ať již malého jako předchozí větev či něco velkého). Na vodě bylo vidět, jak se proti nám ženou silné srážky, zatímco u nás stále jen mrholilo. Začaly se zvedat vlny, vítr hýbal celým autem a občas se v silné dešťové stěně před námi zablesklo. Situace vypadala chvílemi hrozivě, jakoby nás dešťová clona chtěla odnést. Jak se blížila, tak nárazovitý vítr stále sílil, světla ubývalo a najednou na přední sklo auta spadlo opět několik velkých kapek, které byly následovány prudkým zesílením deště. Během asi dvaceti vteřin z žádného deště nastala tak silná průtrž, že jsme neviděli ani na jezero, které bylo do padesáti metrů před námi. Nejprve dosáhl vítr svého maxima, hrozivě házel celým autem a přívaly deště jím byly hnány na čelní sklo našeho auta tak prudce, že to vypadalo, jako by na nás někdo neustále chrstal kýble plné vody. Záblesky kolem nás byly velmi jasné, ale čárové blesky v tomto prudkém dešti vidět vůbec nebyly. Dokonce přes déšť a vítr nebylo slyšet ani hromy. Extrémní vítr, který možná slabě přesáhl 100km/h, trval jen asi 30 vteřin po nástupu prudkého deště, a pak začal rychle slábnout. Asi po pěti minutách již padal prudký déšť vertikálně dolů na rozdíl od horizontálního deště, kterým bouřka začala. Intenzita deště ale ještě nějakou dobu vydržela. Minutu po jeho nástupu jsme již sice viděli na jezero, ale intenzita deště slábla velmi pomalu. Myslím, že by stačilo být vteřinu venku, a byl bych promočen. Nezkoušel jsem toJ. Jak trochu déšť zeslábl, začaly být vidět a hlavně slyšet blesky a hromy. Nejprve jen silné záblesky blízko nás, po kterých následovalo silné hřmění. Některé museli být CG blesky dost nebezpečně blízko, protože po méně jak vteřině od záblesku následoval dunivý hrom. Na radaru jsem celý systém sledoval a zjistil jsem, že se severně od nás trochu prohnul, jakoby tam bylo slabší bow echo. Škoda, že jsme nestáli v jeho čele, ale na druhou stranu to, co nám předvedlo na našem stanovišti, bohatě stačilo. Bylo to poprvé, kdy se Markéta bála bouřky. V tu dobu ale již bylo to nejhorší za námi a déšť postupně slábl. Asi po 20ti minutách již jen tak normálně pršelo, viditelnost (až na místní páru a mlhu) se výrazně zlepšila a kovadlina nad námi nám ukázala několik opravdu uměleckých čárových CC blesků. Viděli jsme jich snad 10 a nyní moc lituji, že mi nešla spustit kamera, abych je alespoň natočil. Jednalo se o snad všechny možné tvary blesků od jednoduchých přes větvené až po pavučinové, které postupně protkaly celou kovadlinu. Tyto „pavučinové“ blesky se vždy šířily po kovadlině směrem od jádra na západ. Jeden blesk z kovadliny dokonce uhodil 1km od nás do jezera. S velkou pravděpodobností mohu říci, že se jednalo o pozitivní CG blesk, protože kovadlina bývá pozitivně nabitá a pozitivní blesky bývají silné. Tento blesk se nejprve vlnil kovadlinou a pak si to nějak rozmyslel a vzal to jednoduchým nevětveným výbojem do vody. Po 3 a něco vteřinách následovalo velmi hlasité a dunivé hřmění (snad nejvíc dunivé z celé bouřky). Chvílemi se vlivem hřmění dokonce třásla země tak, jako by bylo slabé zemětřesení. Toto zahřmění také trvalo velmi dlouho. Neměřil jsem to přesně, ale min. 50 vteřin trvalo, možná i něco přes minutu. Po tomto CG blesku začaly být kovadlinální blesky méně intenzivní i méně časté a déšť ustal a jen tak jemně mrholilo. Vzduch byl deštěm příjemně zchlazen (alespoň dočasně) a na okolní krajině bylo vidět, že zde po sobě bouřka zanechala znatelné stopy. Neviděl jsem žádné spadlé stromy, ale pod stromy ležely listy, větve, všude byly velké kaluže a u domů pod valem u jezera, na kterém jsme stáli, bylo několik převrácených a rozsypaných popelnic. Alespoň tato bouřka dala lidem v této oblasti tak trochu varování a ukázala jim náznak toho, co je čeká v zítřejším hurikánu. Prošli jsme okolí, podívali se, co kde bouřka napáchala, slyšeli jsme ještě pár slabých zahřmění, a pak jsem se podíval na radar, abych zkontroloval, co se bude dít dál. Linie, která nás přešla, byla nyní někde mezi námi a východním pobřežím, ale prudce zeslábla a rozpadala se. Jižně ani západně od nás nic nebylo, jen severním směrem se vyskytovala ještě jedna trochu slabší linie. Protože již bylo asi 20:00 hodin, rozhodli jsme se, že pojedeme na sever, a plán byl přiblížit se této linii, z dálky pozorovat ve tmě blesky a poté přespat ve městě Okeechobee, které se nachází na severní straně jezera. Jeli jsme tedy na sever. Asi po půlhodině jízdy již byly vidět blesky linie, která byla severně od nás. Zastavili jsme opět na jezerním valu (val, který obklopuje jezero, mimochodem slouží jako zábrana před velkými vlnami v případě hurikánu a při přechodu hurikánu Charley se výborně osvědčil) kousek na jih od města Okeechobee. Asi 15-20 minut jsme pozorovali blesky squall line, která se od severozápadu blížila na město Okeechobee. Nebyla zdaleka tak silná jako linie, která nás přešla na pobřeží jezera Okeechobee a během našeho pozorování se téměř rozpadla. Ukončili jsme tedy pozorování tohoto dne a já se podíval na předpověď trasy hurikánu Charley, který měl původně přejít Floridu přes její severní okraj a celá oblast severně od jezera Okeechobee byla tedy v jeho pravém předním kvadrantu, což je místo, kde je největší šance na výskyt tornád a silných squall line. Přechod tohoto kvadrantu přes tuto oblast se očekával další den odpoledne. Výstupy nejnovějšího modelu GFS však naznačovaly mírné zeslábnutí výběžku vyššího tlaku vzduchu SV od Charleyeho. Toto by způsobilo, že by se stočil k severovýchodu mnohem dříve, než byla současná předpověď. Byl jsem si toho vědom, ale v tu dobu jsem se ještě v meteorologii moc nevyznal, a tak jsem raději slepě věřil předpovědím NHC (National Hurricane Center). Nakonec se ale ukázalo, že GFS „vychytal“ předpověď postupu Charleyeho mnohem lépe než NHC. Jeli jsme tedy do prvního hotelu, který byl u cesty. Šli jsme se ubytovat, ale na recepci nám řekli, že mají plno. Jeli jsme tedy do dalšího, kde jsme zjistili, že se z hotelu stal dočasně hurikánový kryt. Využít jsme jej mohli, dokonce zdarma, ale protože měl omezený počet míst, tak jsme nechtěli zbytečně zabírat 4 místa a nechali je lidem, kteří se před hurikánem potřebují schovat. Takto jsme objeli asi 8 hotelů a všechny byly plné. Buď turisty anebo lidmi prchajícími z pobřeží do vnitrozemí před příchodem hurikánu. Jeli jsme tedy dále na sever. Projeli jsme srážkovou oblastí nyní již rozpadlé bouřky, kterou jsme předtím pozorovali, a zkusili informační centrum ve městě Sebring. Tam nám našli nejbližší volný pokoj v hotelu, který byl ve skoro 200km vzdáleném Orlandu. Jeli jsme tedy do Orlanda, kam jsme přijeli asi ve 2300. Ubytovali jsme se a v televizi sledovali záběry hurikánu Charley, jak devastuje Kubu. Pak jsme šli spát. Další den ráno jsem vstal a hned zkontroloval situaci. Předpověď NHC se výrazně změnila, a to tak, jak již večer naznačoval model GFS. Nevěděl jsem, zda to bylo dobré nebo špatné, ale oko hurikánu Charley mělo přejít přímo přes Orlando. V předpovědi sice bylo slábnutí jeho intenzity při přechodu Floridy, ale váhal jsem, zda zůstat v tomto hotelu a nechat se z jeho bezpečí přejít okem hurikánu anebo zda se oku vzdálit a jet více na jih a nechat se přejít jen rameny hurikánu a silnými squall line. Když jsme ve zprávách viděli situaci na dálnicích a na recepci se dozvěděli, že tento hotel byl již několika takovými hurikány zasažen a nikdy se nikomu nic nestalo, rozhodli jsme se pro jedinečnou šanci a to zůstat v trase přímo oku a centru hurikánu a prodloužili jsme si pobyt v hotelu o jednu noc. Hotel sice hurikány zažil, ale přímo oko hurikánu jej nikdy nepřešlo. V hotelu nás naštěstí o noc déle nechali. Byli jsme tedy v centru Orlanda, které je známé zábavními parky, jako např. Disney World, Universal Studios, apod. a měli jsme pokoj s výhledem na celé město, které mělo být zasaženo centrem hurikánu Charley. Byla to příležitost, která se už zřejmě opakovat nebude. Navíc jsme se dozvěděli, že Charley přes noc rapidně zintenzívněl. Když jsme šli spát, tak jsem si zaznamenal minimální tlak v oku hurikánu 965 hektopascalů a sílu větru 180km/h. Když jsem se ráno vzbudil a zjistil, že se žene přímo na nás, tak jsem také zjistil, že jeho centrální tlak klesl na 941 hektopascalů a síla větru zesílila na 230 km/h (nárazy větru v něm byly mnohem vyšší, jelikož tato rychlost byla nejvyšší hranice, pod kterou neklesla rychlost větru během jedné minuty). Toto zesílení trvalo Charleyemu pouhých 6 hodin a nikdo z NHC ani model GFS jej nečekal. V tuto dobu se nacházel poblíž Dry Tortugas a nad Floridou nikde žádné bouřky zatím nebyly. Po snídani jsme šli s taťkou na průzkum okolí. V Orlandu jsme již dvakrát předtím byli, tak jsme město trochu znali, ale vzpomněli jsme si, že je možné si v jednom místě za 100 dolarů na hodinu pronajmout helikoptéru a létat asi 30 minut kolem Orlanda. Napadlo nás využít tuto helikoptéru pro přílet k nějaké supercelární bouři, jejímu prohlédnutí ze vzduchu a návratu do Orlanda než se tato bouře Orlandu přiblíží. Takto jsme mysleli, že bychom mohli vidět nějaké tornádo, protože v této situaci byl výskyt tornád někde na Floridě téměř jistý. Jen vědět kde…. Když jsme přišli k firmě, která lety helikoptérou provozuje, zjistili jsme, že se cena během roku zvýšila na 150 dolarů na 30 minut. Zeptali jsme se ale, jestli by bylo možné někdy během odpoledne přijít a letět se podívat na supercelu, popř. tornádo. Na recepci nám však řekli, že dnes kvůli hurikánu platí celý den zákaz létání. Šli jsme se tedy vrátit do hotelu. V tuto dobu jsme byli asi necelé 2 kilometry od hotelu a asi 2 hodiny jsem radar nesledoval, protože nad Floridou nikde nic nebylo a Charley se nacházel stále nad mořem. Příchod prvních bouřek jsem očekával asi tak v 15:00 hodin odpoledne. V tu dobu bylo asi tak 11:00 nebo 11:30 a sotva jsme vyšli od heliportu na cestu zpět k hotelu, spustil se alarm na mém rádiu. Nic zajímavého, protože za předchozí noc se spustil asi 4krát, když byla vydána různá varování před větrem o síle hurikánu anebo o síle tropické bouře. Když však hlas v rádiu řekl, že bylo vydáno tzv. „Tornado Warning“ a začal jmenovat oblasti, mezi kterými řekl i Orange County, což je okres, ve kterém se nachází i Orlando, divil jsem se, protože nikde v dohlednu žádné bouřky nebyly. Obloha byla oblačná, ale nikde žádná kupovitá oblačnost, natož supercela. Poté automatický hlas řekl, že se nad střední Floridou vytvořila extrémně silná squall line, ve které bylo i několik supercel, a že hrozí výskyt tornád o síle až F3. Hned jsme řekli, že jdeme pro auto a pro počítač a že uděláme výjezd. Asi 30 vteřin po hlášení na mém rádiu se v celém Orlandu spustili tzv. tornádové sirény a všude nastala panika. Lidi utíkali, protože nevěděli, co se děje a mysleli si, že během chvíle se přižene samotný hurikán. Auta na silnici troubila a někteří řidiči dokonce vjeli na chodník a krátili si cestu, přičemž bourali věci, které měli majitelé obchodů vystaveny venku. Prostě naprostá panika, a kdybych byl starostou Orlanda, tak raději sirény nepustím, ale rozhlásím vše rozhlasem a řeknu, ať lidé zachovají klid a popíšu situaci. Sirény jsou v USA velmi známé, obzvlášť v pásu tornád (tornado alley), a každý Američan ví, že když se spustí, tak má jít do nejbližšího bouřkového krytu „storm shelter“ anebo někam do pevné budovy daleko od oken, kde přečká, než nebezpečí tornáda pomine. Při příchodu hurikánu se sirény nepoužívají, protože hurikánové podmínky na rozdíl od tornáda trvají několik hodin a jejich výskyt se dá dobře předpovědět a nikdy nenastanou z minuty na minutu. Tornádo se na rozdíl od hurikánu může vytvořit během několika vteřin, aniž by jej někdo čekal, a proto se používají sirény, které po zaznamenání nebo zahlédnutí tromby, tornáda čí mezocyklony varují občany před eminentním nebezpečím tornáda, které však zřídka přesáhne 15 minut. Orlando je však město plné turistů, kteří o tomto systému varování vůbec nic nevědí, a tudíž předpokládali, že je hurikán „za dveřmi“. Proto vznikla naprostá panika. Problémem bylo, že nikdo nešel do nejbližší budovy, ale všichni chtěli nejspíše do svých hotelů. Tímto se nám cesta k autu ještě více prodloužila a jak silná bouřková linie rychle vznikla, tak také rychle postupovala. Už jsme viděli náš hotel asi 500 metrů před námi, když konečně projížděl policejní vůz, který hlásil něco jako: „Okamžitě se schovejte, blíží se silná bouře, která nese velké nebezpečí tornád. Bylo vydáno varování před tornády“. Nevím, zda to zmírnilo paniku, ale alespoň turisté věděli, co se děje. Do hlášení bych pro příště ještě přidal informaci, že toto není hurikán, ale jen silná bouřka, která během půl hodiny přejde. Už jsme byli kousek od hotelu a najednou bylo slyšet silné zahřmění. To mě dosti překvapilo. Rozhodli jsme se v tomto zmatku nikam nevyjíždět, ale pozorovat z hotelu, protože bouřka byla kousek od nás. Jihozápadní obzor rychle tmavl a byla vidět černá tmavá základna, která se rapidně hnala přímo na nás. Říkal jsem si, že to je supercela a že se každou chvíli může spustit tornádo. Zároveň jsem si nadával, že jsem si s sebou nevzal kameru a představoval jsem si, že se může každou chvíli spustit silné tornádo, které bych nenatočil. Utíkal jsem tedy do hotelu. Než jsem byl v hotelu, byla černá základna nade mnou a začaly padat asi centimetrové kroupy. Na Floridu velmi vzácný jev, čemuž se všichni divili a někdo dokonce v angličtině křičel „Žene se sněhový hurikán“. Já vyběhl asi 10 pater do našeho pokoje tak rychle jako nikdy předtím (zatím ani potom), vzal jsem kameru, řekl Markétě a mamce ať jdou hned dolu, že se možná žene tornádo. Poté jsem s kamerou bral schody po třech zpět dolů, vyběhl jsem před hotel a začal natáčet. Kroupy už nepadaly a ani tornádo se nevytvořilo, ale nárazy větru v této bouři na orlandském letišti dosahovaly 112km/h. Pro zajímavost uvedu, že to byla opravdu supercela a o necelých 100 kilometrů na severovýchod se z ní o hodinu později spustilo tornádo o síle F3. Přechod této supercely jsem natočil na video. Omluvte kvalitu. Musel jsem použít kryt na kameru, protože jsem natáčel venku v prudkém dešti. Přes kryt je video chvílemi rozostřené. Můžete si jej pustit zde: http://video.google.com/videoplay?docid=8528903290365825082 Mezitím, co se nad Floridou vytvořila tato linie supercel a téměř celou jí přešla, postupoval Charley dále na severovýchod a sílil. Brzy odpoledne byl označen jako hurikán 4. Stupně! Vítr v hurikánu dosahoval 240km/h. V 15:45 odpoledne zasáhl floridskou pevninu poblíž ostrova Cayo Costa. V tu dobu silné vlny a vzestup mořské hladiny až o 4 metry devastovali pobřeží poblíž města Naples a ostrov Captiva Island byl tímto hurikánem dokonce rozdělen na 2 části (http://en.wikipedia.org/wiki/File:Captiva-mosaic-lg.jpg) Situaci můžete vidět na radaru zde: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Hurr_Charley_radar_2004_08_13_20_47_UTC.gif Na tomto radaru je také vidět další linie supercel, která se od jihu hnala na Orlando. Bylo to druhé bouřkové rameno hurikánu. Celé odpoledne vypadával proud a bylo stále obtížnější připojit se s notebookem k internetu. Sledovali jsme ale zpravodajství v televizi, kde se úplně všechny floridské kanály zabývaly právě průběhem hurikánu. Před čtvrtou hodinou odpolední se opět venku rozezněly sirény a bylo vydáno již druhé „tornado warning“. V bouřkách, které se na nás hnaly od jihu, byly hlášeny malé kroupy a nárazy větru přes 100km/h. Vzal jsem tedy kameru a šel situaci sledovat ven. Vyběhl jsem do nejvyššího patra našeho hotelu, kde byl kolem dokola balkón, což bylo pro mě ideální, jelikož jsem mohl sledovat všechny světové strany. Od jihozápadu se hnala velmi silná bouře. Prudce foukal nárazovitý vítr a začínalo silně pršet. Blesková aktivita byla také celkem vysoká. Jeden blesk uhodil velmi blízko (v řádech desítek metrů) od hotelu, možná i do něj. Jeden čárový blesk jsem i natočil. Můžete se na něj podívat zde:  Blesk V tomto ramenu bouřek přecházela jižně od Orlanda supercela. V její trase bylo hlášeno mnoho škod způsobených silným větrem, ale žádné tornádo nikdo neviděl. Po přechodu hlavního jádra supercely začal na chvíli velmi prudce foukat vítr i na mém stanovišti. Rychlost odhaduji na 60-80km/h. Na návětrné straně vedlejšího hotelu se v silném větru vytvořil takový vzduchový polštář, který byl díky dešti dobře vidět a je také vidět na videu. Celé asi dvacetiminutové video z přechodu těchto bouřek si můžete pustit zde: http://video.google.com/videoplay?docid=-7346527951740364722 Když se bouřky dostatečně vzdálily, šel jsem zpět na pokoj, abych se podíval na televizi a zkontroloval situaci. V tu dobu již mezi námi a centrem hurikánu žádné bouřky nebyly. Centrum hurikánu se nacházelo poblíž města Punta Gorda a vítr v hurikánu dosahoval 230km/h. Oko hurikánu se však postupně po přechodu z moře nad pevninu zmenšovalo a bylo jasné, že do Orlanda již organizované oko obklopené silnou „eye wall“ nedorazí. Eye wall je stěna bouřek, která obklopuje oko - místo s jasnou a čistou oblohou ve středu hurikánu. V oku hurikánu je klidno a vítr vůbec nefouká. Nebezpečím v přímořských oblastech je ale stoupnutí hladiny moře (a to může být i o 10 metrů), které je způsobeno velmi nízkým tlakem v centru hurikánu a mnohem vyšším tlakem v jeho okolí. Jakmile se ale hurikán dostane nad pevninu, začne rapidně slábnout. Největší škody a nejsilnější vítr byl zaznamenán na západním pobřeží Floridy poblíž místa zásahu středem hurikánu. V těchto místech byly také značné škody způsobené vlnami a záplavami způsobenými stoupnutím hladiny moře. Jak ale Charley postupoval do vnitrozemí, tak stejně jako všechny ostatní hurikány slábl. Při svém postupu směrem na Orlando se jeho intenzita rychle zmírňovala, ale i přesto bylo Orlando zasaženo velmi silným větrem. Hurikánové podmínky (rychlost větru neklesne pod 118.2km/h) v Orlandu panovaly od 2020 do 2140 a nejsilnější naměřený vítr dosáhl 140km/h, zatímco rychlost nejsilnějšího nárazu větru a vůbec nejsilnějšího naměřeného větru během hurikánu Charley v Orlandu byla 171km/h. Centrum a již rozpadlé oko hurikánu přešlo přímo přes Orlando. Hurikán Charley za sebou zanechal pás velkých škod. Největší škody v okolí Orlanda se nacházely poblíž Kissimmee, kde je také známý Disney World. Přechod hurikánu jsem z velké většiny natáčel z hotelového pokoje, ale na přechod rozpadlé eyewall jsem se šel podívat ven. Bylo to poprvé a zatím naposled (leden 2009), kdy jsem stál ve větru s nárazy do 140km/h. O takovýto vítr jsem se mohl doslova opírat a několikrát mě skoro porazil na zem. Když jsem stál v tom nejsilnějším větru před hotelem, tak najednou jsem se o něj nemohl opírat, byl slyšet takový zvuk, jako když odjíždí vlak a během několika vteřin se ten extrémní vítr odehnal a byl doslova klid. Úplně mě to překvapilo a chvilku jsem čekal, že se opět přižene náraz větru. Ale bylo to, jako když utne, a najednou úplný klid. Před hotel začali vycházet lidi a dívali se, co hurikán napáchal. Tento rapidní pokles větru byl způsoben příchodem oka hurikánu. Oko sice již bylo rozpadlé, jasná obloha v něm nebyla a i na radaru ztrácelo vzhled oka, ale kruh o průměru několika kilometrů, kde vítr vůbec nefoukal, zde stále byl. Oko bylo navíc vertikálně nakloněné, protože během přechodu a hned po něm se postup mraků značně lišil od směru větru při zemi. Ještě jsem chvilku čekal před hotelem na příchod druhé strany oka, kdy jsem očekával, že vítr zesílí stejně rychle, jako předtím zeslábl. Vítr sice začal postupně nárazovitě foukat, ale velmi pomalu zesiloval. Trvalo asi 20 minut, než nárazy dosahovali 60-70km/h a na zadní straně Charleyeho byl nejsilnější náraz naměřen na Orlandském letišti a dosahoval „pouhých“ 88km/h. Bylo tedy jasně patrné, že zadní strana hurikánu je mnohem slabší a že Charley po přechodu velké části pevniny velmi rychle slábl. Přechod centra hurikánu jsem natáčel na kameru. Záběry však moc kvalitní nejsou. Jednak kvůli tomu, že se vše odehrávalo ve tmě a světla několika lamp to moc nezlepšila, ale také byl problémem vítr a déšť, který neustále horizontálně padal na hotelové okno, které bylo celou dobu mokré, a proto jsou záběry celkem rozmazané a nejsou moc kvalitní. Sestříhal jsem tedy 2 videa. První celé video doporučuji shlédnout těm, kdo rozumí anglicky, protože je tam zajímavé především poslouchat puštěnou televizi, kde v angličtině hlásí, co se kde děje a říkají různé zajímavé informace. Video jako takové je zajímavé, ale v té tmě toho moc na staré kameře vidět nebylo. Pouhým okem bylo vidět, jak vítr o síle 150km/h přenáší různé lehké i těžké objekty a i nárazy byly díky dešti dobře patrné. Když jsem se podíval na záběry, tak jsem byl zklamán, protože kamera toho v té tmě moc neviděla. Proto jsem sestříhal i druhé krátké video, kde jsem vystříhal dlouhé záběry u okna, kde je jen slyšet televize, ale moc toho vidět není. Zajímavé by bylo, kdybych vzal kameru před hotel do extrémních nárazů větru, ale nejspíše bych jí v silném dešti zničil. Já sám jsem byl promočen, jako kdybych spadl do vody a když jsem vzal kameru před hotel do závětří, tak jí i přesto malé kapičky vody namočili. Přestože video není moc kvalitní, doporučuji shlédnout alespoň krátkou verzi, protože přiblíží atmosféru hurikánu mnohem více než pouhý článek. Dlouhé video si můžete pustit zde: http://video.google.com/videoplay?docid=-7094989888229363664 A krátké zde:   http://video.google.com/videoplay?docid=6738452951117708734

 

Po přechodu Orlanda Charley dále slábl a postupoval přes Floridu na severovýchod. Když se dostal k východnímu pobřeží Floridy poblíž Daytona Beach, byl klasifikován jen jako hurikán 1. Stupně. Po opuštění Floridy a postupu zpět nad Atlantský Oceán Charley opět trochu zesílil. Nad Atlantikem rychle postupoval dále na sever až severovýchod. Pevnině se opět přiblížil v Jižní Karolíně, kterou zasáhl větrem o rychlosti 130km/h. Zde se centrum přesunulo nad pevninu, poté opět nad moře a svůj poslední zásah pevniny udělal Charley poblíž North Myrtle Beach jako hurikán, ve kterém rychlost větru dosahovala 120km/h, což je těsně nad hranicí, aby mohl být ještě klasifikován jako hurikán. Nad jihovýchodní Jižní Karolínou Charley zeslábl a stala se z něj tropická bouře. Začal být také ovlivněn frontálním rozhraním, které do této oblasti postupovalo od severozápadu. V tu dobu rychlost větru v Charleyem dosahovala 116km/h. 15. Srpna se Charley vrátil zpět nad vody Atlantiku poblíž Virginia Beach, kde však nasál studený vzduch ze severní strany frontálního rozhraní a začal se po něm pohybovat na severovýchod. Tímto se z něj stala extra-tropická cyklóna. Toto frontální rozhraní jej ještě večer 15. Srpna zcela pohltilo a zbyla z něj běžná tlaková níže, která postupovala dále na severovýchod poblíž Massachusetts.

Další den ráno po rozednění začaly být patrné škody. Nesčetné množství vyvrácených a zlomených stromů, rozbitá skla, nesčetné vysypané popelnice a i několik poničených čerpacích stanic (http://en.wikipedia.org/wiki/File:CharleyDamageInOrlando.jpg). Na Floridě byl dokonce prezidentem Georgem W. Bushem vyhlášen celostátní kalamitní stav. Jméno Charley bylo odebráno ze seznamu jmen pro hurikány, a tudíž žádný hurikán, který vznikne v Atlantiku, se již nikdy nebude jmenovat Charley. Toto odebrání bylo provedeno celosvětovou meteorologickou organizací (WMO) kvůli škodám a ztrátám na životech, které Charley v USA způsobil.

Během příštích několika dní probíhaly v Orlandu úklidové práce a život se pomalu vracel do normálu. Charley za sebou zanechal nad Floridou tropickou vzduchovou hmotu, ve které se další 2 dny vytvářely četné bouřky, jejichž tropické lijáky ještě zhoršovaly záplavy, které Charley způsobil. Výjezdy za bouřkami jsme však nepodnikali, protože jsme slíbili Markétě, že jí po náročném výjezdu za hurikánem vezmeme do parků Disney World a Universal Studios. V našem „hurikánovém“ hotelu jsme tedy nakonec zůstali 4 noci a pak jsme se vrátili zpět do Fort Lauderdale, které se všemu zcela vyhnulo a téměř žádné škody zde napáchány nebyly. Výjezd byl tedy ukončen a mohu jej zcela jistě označit jako jeden z mých nejlepších bouřkových výjezdů (leden 2009). Mapu Floridy s trasou výjezdu si můžete prohlédnout zde: Trasa výjezdu